Koželuh
Koželuh, a, m., pl. -zi; usnář, der Gärber, Lohgärber, Lederer. Jg., V., Kom. Na Mor. koželuha, y, m., Brt. K. kůže hovězí na po- dešviny; telecí, koňské a psí na nártové a na řemeny; vepřové hlavně na sedla; sko- pové na slabé kůže knihařům vydělává. On kůže syrové v tekoucí vodě močí a potom na postruhu nožem mízdří, paří, na postruhu omykající kosou a potom obtahovacím že- lízkem strouhá; potom je ve vápenné vodě (v nevěstě) atd. louží, načež nastává vlastní vydělávání či dubení: kladení koží do připra- vených jam vrstevnatě s tříslem, načež se jáma pokryje a vodou dolije. Toto dubení se až čtyřikrát opakuje. Jest také jiné du- bení. Po vydubení kůže dřevěnými paličkami se tlukou, žlábkovaným rohem trou, na štěpu potahují, míchaninou z loje a rybího tuku natírají a šlapou, aby změkly. Jsou-li tuze tlusté, opět na postruhu železem postruho- vacím n. struhem (kulatou, na obvodu břit- kou deskou) a sice na rubu se ostřihují. Tenké kůže hladkou skleněnou koulí neb válcem se leští n. licují licním dřevem neb železem. Aby nepromokaly, rozličnými pa- kosty se natírají. Také se lakují. Vz. více v S. N. IV. 903. Vz Jirchář, Myzdřicí a Šfk. 660., Tk. II. 373., 381.