Kromě krátkého a
Kromě krátkého a rozeznávají Čechové i ve mluvě i v písme také Dlouhé á, toto pak znamenalo se v písme nejprve zdvojením písmene a (aa) nebo se a to obyčejně ani neznamenalo: Dano, sam; později čárkou nad ním: á. — Dlouhé á povstává buď prostým dloužením krátkého a jako: skřivan-skřivá- nek, aneb vzniklo stažením z aja, ěja, ija, oja, aje: kajati-káti, vějati-váti, smějati-smáti, přijati-přáti, stojati-státi, volaješ-voláš. Er. — Chybně se prodlužuje Hlavně ve příčestí minulého času v nářečích morav.: povídál, zavázál, Šb.; v Krkonoších: teďká, kápka, Kb.; v jihovýchod. Čechách: spál, popád, čás, tám, náši, váši m. spal, popadl, čas, tam, naši, vaši. Šb.