Kroužiti. — absKroužiti. —
abs. Ten krouží (rychle jí; o opilém). U Polič Kšá., Sn. —
co: smlouvu, hinterlistig drehen
. Dch. —
kde (
čím jak). Roje ptactva k-ly
nad hvoz- dem ; Pták
křídlem kroužil
v nekonečnu nebes; List ve vzduchu kroužil
. Vrch. —
kam (
s kým). I hledím, kde krouží se cesta
v dál. Osv. VI
. 517
. K
. k hvězdám. Ib. 519
. V mrak s ním krouží. Kká. K sl. j. 87. —
kudy. Hlavou krouží myšlénky. Tbz Prostorou země krouží. Nrd. -
jak. Krev periferický kroužící. Osv. I. 417. Krouží (pták) postrašeně sem a tam. Osv
. I. 84. Tváře se mu
do kulata krouží. Čch. Petrkl. 36. Duchové zlí krouží
u víření. Vrch. —
za kým jak dlouho. A za ním (sluncem)
od východu
do západu krouží (slunečnice)
. Kká
. Td. 61.