Kruh
Kruh. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 142. K. jest čásť roviny kruž- nicí omezený, die Kreisfläche. Kruh jest tedy plocha a kružnice křivá čára, křivka, obvod, die Kreislinie. Plocha kruhu či kru- hová; oblouk kruhu = čásť obvodu kruhu; K, má ve všech částech svých křivosť jedno- stejnou. Jdč., Sb. uč., Km., Schd. I. 186. K. zakřivení či zakřivenosti, der Krümmungs- kreis, Saturnův, Nz.; k. ze železa kova- ného, schmiedeiserner Ring, hybný, beweg- lich, sestředěný, koncentrisch, velkobuň- kový, grosszellig, Šp.; k. osvětlení, Be- leuchtungskreis, odchylky, Abweichungs- kreis, na hřídeli, der Ring an der Welle, Sl. les., svahoměrný, odklonový, NA. V. 118., 392., 393.; k. myšlének, užší přátel. Mus. 1880. 271., 482. K. Kardanův, Mj. 71., kouzelný, obnovovací, Schd. II. 220., 179.; k. tříslový a stehenní (v anat.), S. N. X. 32.; Škály kruhu kvintového, kvartového. Fr. Chlum. 49. K. slanníkový, Stč. Zem. 84., athidadoyý, roztečný n. základní (u ozu- beného kola), ZČ. I. 42., 99., Feuerbachův, Čs. math. X. 270., průsvitný (area pellu- cida), temný (a. opaca), Ves. I. 71. K. země. Čch. Bs. 89. Kruhy k těhlicím pro vozy železničné. Wld. K. jařmový, svěrací, der Jochriug. u dveří, přitahovací (zum Anzie- hen der Thür). Lpř. Kruh na konci pístu u kola, Pdl., na oplíně, der Kipfstockring, k šubce u vozu, der Radschuhring, u kla- nice, Kipfenring, pro čep u kola, Ort-, Schuh- ring. Pdl. K. svěrací na kleště, aby se kleště nemusily pořád rukou svírati, der Spann- ring. Vz Včř Z. II. 23. K. hrnčířský. KP. IV. 334., Vlšk. 147. Nebes lazurové kruhy. Osv. V. 825. Sedadlo ve kruhu, im Cercle; čiňte k. Dch. Širší kruhy obecenstva. Us. Pdl. Jel velikým kruhem k Vltavě. Šbr. — Jak mnoho blažených hodin zažil jsem v kruhu rodiny vaší lépe: mezi vámi, ve vaší rodině; Pobudu několik dní ve vašem kruhu, lépe: mezi vámi, u vás. Brt. S. 3. vd. 82., 178 Cf. Móžem z sebe knězě dáti, Dal. 58, Mustrplac (dod.), Střed, Prostředek. Z svého prostředku. Výb. II. 1651. — K. v bot., vz Rst. 431. — K. v log. K omylný, circulus vitiosus. Dk. Aesth. 275. Důkaz kruhem. Jd. 91., Dach. I. 163.— K. = plné kolo. K. lojový, die Unschlittscheibe. Šp. Hrnčíř sedí za kruhem tvoře na něm z hlíny hrnce. Kom. — K. — místo na poli, kde voda stojí. Vz Kráža. Vchř. — K. v tělocv. Vz KP. I. 436., 493. — K., sam. u Semil; Kroh, ves u Dokes u Čes. Lípy, Blk. Kfsk. 18.; Kruch, ves u Pozořic. — Sdl. Hr. V. 363. Kruhy, pole u Lověšic. Pk.