KřenKřen, raphanus. Byl. 15. stol. Cf. Bž. 188.; Rstp. 76., Čl. Kv. 294., Kram Slov., Slov. zdrav., Rosc. 145., Mllr. 35., Slb. 686., Schd
. II. 292., KP
. III
. 271. Nejsem tak hloupý, abych jim pod samým nosem strouhal křen. Sbtk, To je k. dítě (zlé). U N. Bydž
. Kšť. Jest plný křenu (rozhořčen)
. Světz. 1874. Bude-li z křenu, budu já z pepře. Jrs. v Kv
. 1884. 15. =
K. =
rcřenová omáčka. K. po- lívkový, studený, se smetanou. Hnsg.