KuklíkKuklík, das Benediktenkraut. Vz Rstp. 492., Mllr. 50
., Schd. II. 307., ČI. Kv. 363., Slb. 500
., S. N. —
K. =
kukla, die Kogel, Kogelhaube. Mnohé panie pojdu bujně k ol- táři s krošem ve svých kuklíkách okova- ných
. Št. Kn. š. 252
. —
K., ves u Nového Mésta v Brněn.; sam
. u Dnespek; Gutglück
, sam
. u Kutné Hory; vrch u Kutné Hory.— K., a, m. =
kuklíř. Ti kuklíkové velí sprost- ným lidem boží krev z kalicha píti. Výb. II. 246. —
K., a, m., os. jm. NB. Tč, 185., Tk. IV. 731., V. 91
.