KupčitiKupčiti. -—
abs. Dělejte
, kupčete. BO. Kněz k
. nemá. Hus. I. 369. —
co. Lepší věc k. než loupiti. Č. M
. 143
. —
čím (o koho, jak, s kým, na kom). Chtélliby kdo čímžkoli k., ten mejto jako jiný kupec dávej. Zř
. mor
. 1604
. Lživými slovy o vás budú k. ZN
. Svatokupec zle držie penieze
chudým
, jimiž kupčí
bez potřeb. Hus I
. 219.
V lakomství lživý
mi slovy vymyšlenými budou s vámi k. Hus
. I. 398. Tak těmi slovy kupčie
na lidech lakomí. Hus II
. 153.—
co zač. Zaň (za šperk) snad hejsek bude k. ctnosť. Osv. I. 593. — oč. O náhradu kupče (vyjednávaje). Kká. Td. 253.