KvákatiKvákati, kvákám a kváči, kvákávám; kváknouti, knul a kl, utí, krächzen; žváti, tlampati, schreien, zanken
, schelten. —
abs. Vrána kváká, kváče. Us. Ani kvokati
, ani kvákati (neumí; nic neumí). Jg
. — kde. Žáby v rybníce, na břehu kvákají. —
na koho. Každý na mne kváče (= křičí, laje = každému jsem nemil)
. Č
. Komuž odpu- stenie ode dvora, dadie
, na toho vrány kváčí. Prov. Mus. II. 69.
— jak. Klevetnice
bez přestání kváče. Rad. zvíř. —
kam. Kvakne ďábel
do horoucího pekla. Rokyc. —
nad kým. Nad ním i hned vrána kváče. Dal. —
koho za co: za vlasy (krákati, tahati). Koll. Plk
.