KvapitiKvapiti, cf. Mkl. Etym. 150. —
abs. Kvapě k vodě jel. GR. —
k čemu:, k skutku tělesnému v žádosti zapálené. Št. N. 46. Nekvap hned k mluvení. Smil v. 606
. — nač. Na hrdlo člověka nemá se k. Bdž. 176. —
komu več: v pomoc, na pomoc, ku pomoci. Dch. —
co =-
kvapím zapeřiti. K. šaty. Laš. Té. —
se kudy. Čistila peří a to se po celé jizbě kvapilo (kvapí lítalo), Flaumfedern flogen herum
. Laš
. Tč.