1. Láti
1. Láti = plísniti atd. BO . Ž. wit. 67. 31., 36-22. L. z lajati. Bž. 28. Cf. Mz. v List. fil. 1882. 192. — komu. Nelaj mi. Ž. wit. 15. 17. L. komu. ZN. Té náhlé schůzce lál. Kká. Td. 62. Jenž otčíku lají. Hr. ruk. 97. b. — nač. Já nezpívala, jen sem si na služku lála. Sš. P. 132. Volno psu i na Boha láti (štěkati). Pk. Bůh neslyší, když pes na měsíc (na hvězdy) laje (štěká). Prov. — komu z čeho. Neračte nám z toho láti. Mnč. R. 99. Nemáš mi proč z toho 1. Hr. ruk. 423. Z toho jim králevna nelá. Kat. 14. Mnozí změtenci budú mi z toho láti. Výb. II. 285. — komu oč. Za Sš. P. polož: 654. Lál nešlechetné tej ženě o hrušky. NB. Tč. 237. — jak. Příkře 1. BO. Ševci svým ženám zle lajú. Hr. ruk. 124. a. Ze mi laje bez viny. Půh. II. 562. — komu, koho proč. Prečo ma tvoja manka laje. Sl. ps. 210. Mňa pro tebä lajú Ht. Sl. ml. 220. Má maměnka mně pro tě laje. Sš. P. 392. — kam. Vaněk obveda tu škodu do- brými lidmi lál jest v svět, kdoby jemu tu škodu učinil, že by nebyl dobrý člověk. NB. Tč. 214.