1. Leu
1. Leu, linus. Byl. 15. stol. L., lit. linas, pr. linno, ahd. lín, řec. Xlvov, lat. linum. Mkl. aL. 111. L. červený, linum grandiflo- rum, Dlj. 44., planý, divý. Bartol. Cf. Sbtk. Rostl. 33., 266.—270., Čl. Kv. 324., Slb. 626., KP. III. 264., Kram. Slov., Rosc. 152., 110., Mllr. 62., 14., Mkl. Etym. 178. Vz Kloub, Koťátko, obláček lnu. Nic měkčího není nad dobře vydělaný len. Koll. St. 70. Ráda předeš, ráda len, co se táhne z bečky ven. Sš. P. 540. Má-li se 1. vydařiti, musí se na sv. Petronilu zaseti. Sk. Když na jaře iskerky (chudobky) majú stopečky dlúhé, bude dlúhý len, pakli krátké, bude len také krátký. Val. Vck. Ve kterém čase jsou veliké střechýle (rampouchy) na stře- chách, tehdy jest hodno seti v letě I., ne- boř uroste dlouhý. Kld. Jak vysoko dívky o masopustní dni při muzice skáčou, tak vytoký jim vzroste len. Mor. Vz Zbrt. 125. — L. matky boží (panny Marie). Vz Slb. 324., Sbtk. Rostl. 318, Schd. II. 499.