Lhář
Lhář, e, lhářík, a, lháříček, čka, m. Lügner, Aufschneider, Lügenmaul. V. Lhářů komu nadávati. D. Za lháře někoho držeti (lépe: míti, pokládati). D. Před lhářem těžko lháti a před zlodějem krásti. Ros. L. má z paměti lháti a nebo se na paměti míti. Reš., Č. Zloděj u lháře rád hospodou bývá. Lháře pán Bůh káře, jestli ne mrazem, tedy provazem. L. Mladý l., starý zloděj. Č. Každý lhář lže na svou hlavu. Č. Nebyl by ze mne l. hezkejch holčiček. Er. P. 193. L. o peníze i. e. dlužník n. rukojmě v čas neplatící. Gl. 118. Chromého psa a l-e snadno dohoniti. Č. L. sám sobě věří. Lb. Krejčí, ševci a truhláři největší na světě l-ři; L. jen sám sobě škodí ať ráno nebo pozdě. Pk. Cf. Našel pod lavicí běže za vozem (věc se jinak má). Ros. Stran přísloví vz jestě: Basa, Blázen, Bulík, Býti, Cikán, Černý, Čert, Holub, Chlumecký, Kočka, Komár, Kouřiti, Lejno, Lháti, Mělník, Moto- vidlo, Moucha, Papír, Prášiti, Pravda, Tesati, Tintili, Třesky, Vítr, Zloděj. — Vz Rb. 267.