LopataLopata, y, f., die Schaufel. L. rýčová (rýč)
, opalací (opálka), chlebová (chlební, V., chlebná, D., pekařská, sazečka, Pt. ), vějicí (obilná, V., vějačka, Jg., k přehazování obilí), hnojná, mouční, železná, V., na vybírání krup, Us., uhelní (na uhlí)
, Jg., k nabíjení děl. Plk., veliká mělká: lopač, Š
. a Ž., k pře- sazování sazenic (vz Nástroj zahradnický)
. Cn. Lopatou něco vyhazovati, V
., bráti, vzíti, házeti, odhoditi, zaházeti, D., kopati, vyklí- zeti. Kom
. Nevtípil se, ačkoli mu to jako po lopatě na rozum dávali
. (Vz Hloupý). Sych., Č. Leda s lopaty shodil (= leda odbyl, o špatném díle)
. Ros. Shodil (ssadil) ho s lo- paty (= se služby. Vz stran přísloví: úřad). Č. L. se pohrabáči směje
. Pk. —
Lopaty = parohy daňka, das Geweih der Damhirsche;
přední široké zuby člověčí; prkénka vodního kola; širší díl vesla; široké kosti v těle. Š
. a Ž
. Vz Lopatka. — L., hrad v Plzeňsku. Vz S. N.