Mez
Mez, e, meze, e, dříve a na Mor. posud: meza, y, f., z medja. Vz Gb. Hl. 106. M. byla podlé Vacerada: „porca inter duos sulcos terra eminens", prostřední nejvyšší místo záhonu (ostředek), když se obhání a záhonky neorané se nechávají. Meze se či- nily vedením pluhu. Vz Hranice. Pr. 1869. str. 121. (Brandl). M., cesta úzká z pravidla travou porostlá jedno pole od druhého dě- lící, der Rain, die Wildfahre. M. jsou místa, která grunty sousedů dělí. Jíti po mezi. Sednouti si na mez. Jg. Mez podorati, roz-
orati, přeorati (na škodu souseda uorati,
zmenšiti, zrušiti). Meze přeorati také = přes
šňůru tesati, proviniti, vz Marnotratný. Mezí
něco obehnati. D. O mez se vaditi. Dal.
Choditi rychtářovou mezí (šmaťhati, přišla-
povati obuv, šámati, vz Švec). Č., Jg. —