Mihotati (seMihotati (
se) —
mžikati, funkeln. Dch., Sládek, Mkl. Etym. 208
. —
kde. Ludmila mu len tak sa m-la
v očiach; Len tu i tam v nízkých stajách rehot koníkov mladých mihoce. Ntr. IV. 139., V. 55.
Na šíji se m-tá zdoba zlatá. Kká
. K sl. j. 30. —
kudy. Zář ohně m-la se po zdích. Jrsk. —
odkud. Či z listu jen to rosná krůpěje se m-tá? Kká.