1. Mír1.
Mír =
smíření. Cf. Mkl
. Etym
. 195
., 197. Prve měla si nepokoj od hřiecha, již jdi mírem jsúc s Bohem u pokoji. Hus II
. 405. —
M. = pokoj. M. hřbitovů. Vrch
. Že je pravý m. zrušil nade mnú. Půh. I. 377. Lepší dobrý m. nežli války vír. Tě. exc. V čas míru; střelivo pro čas míru; před- běžný návrh míru, Friedenspräliminare
. Čsk. Země v míře stáše. Alx
. Anth. I. 3. vd. 33. Cf
. Ž. wit
. 40. 9, 28
. 11. M. Vám; M domu tomuto; Pokoj a m. vám. Ev víd. 44,90., 44. 50
. V B
. olom. je slovo:
Pokoj místo mír. Dá jim (kněz) m
. s celováním
. Kar. 97.
