MísitiMísiti, 3. pl. mísí, měs
(mis), míse(íc), il, šen, šení, mísívati; míchati a míšeti, mischen, mengen; po Druhé orati, feigen, zwiebrachen. Jg. —
co: těsto; úhor, pole (pole m. = před síjí naposledy orati; protože se obyčejně mrva spolu zaorává a se zemí mísí. Ostatně vz Orání). Aby tu nic jiného nemiesili (ne- opravovali, nepřidávali), než aby proste prostá zpověď byla, Št. —
co čím kde. Pekař těsto
v díži kopisti hněte (mísí). Kom. —
co
s čím: pravdu se lží. Br., Hus., Kom. —
se, co v co, kam. V jedno m. Br. Mísí všecky všudy věci v hromadu. Záv. M. se v súdy duchovních. Arch. I. 57. M. se v cizí věci. V. Nemis se
mezi ně. Záv. Nedopou- štějíce zjevným hříšníkům mezi dítky boží se m. Kom. —
se s k
ým. S ním se mísí a pojí. Br. — Vz Míchati.