Močiti
Močiti, 3. pl. -čí, moč, -če, (íc), il, en, ení; močívati; máčeti a mákati = mokřiti, netzen, nass machen, einweichen, V.; ve vodě držeti, einweichen, beizen, ätzen; moč pou- štěti, harnen, Jg. Kořen: mok. Schl. — abs. Pták nemočí, Kom., kůň močí (moč. pouští). D. — (co) čím. Krví močiti. Lk., Čern. Močiti líce slzami. Troj. — co kde: maso, hrách, šaty, kůže ve vodě, D., len a konopě v mo- čidle. Kom. — kam: do postele m. (moč pouštěti). — se. Kůže, len se močí. Jg. — s čím: s popelem moč., D., lépe: čím: po- pelem, äschern.