Mor
Mor, u, m. od mr (mř-íti, vz r v or). M. či morová rána sluje každá záhubná daleko rozšířená epidemická choroba. Vz více v S. N. Die Pest, Seuche, Pestilenz. Jg. Morní čas, nakažení, morová rána. V. M. na lidi i na dobytek. Kram. Obyčejně mor ? lidech, pád ? dobytku se praví. Jg. Mor dobytka, die Viehseuche. Dch. M. na skot spadne. Alx. Tu valný m. bývá na lidech. Br. Uvá- zání, odpor i půhon k odporu zdvihli pro mor. Nál. 216. Přišel mezi ně m. Har. V mor mříti. Jel. M. v zemi, po vší zemi, v městě. V. Čas moru. D. Morem raniti, poraziti koho. Br. Už jsem tam nebyl od kočičího moru, od vlčího moru (vz Dávno, Nikdy), Č. — Kat. 2809. O moru v Čechách a na Mor. vz Tk. II. 542., Žer. Záp. II. 186. — M., ovčí = božec, náhlec, střelec, die Schafpest. Ja. — M. psí, die Hundseuche, Staupe = nákaza, ozhři- vosť. Ja. M. mezi psy. Us.