MořitiMořiti, cf. Mkl. Etym
. 190. —
co. Já tyto listy mořím (umořuji.
Arch . VII. 652
. —
koho. Smrť ho mořila. BR. II. 130. a. Hlad moří lidi. Us. Tak dlouho mě mořil (soužil, ustavičně prosil), až sem mu to dal. Us. —
čím: lidi robotami, Lpř
., koho, se hladem. Sš. P. 559., Půh. II. 398., se po- stem. Us. Pdl. —
kde. Moří mě
v břiše, es grimmt mich. Us.