MračitiMračiti, mrač, -če, il, en, ení; zamračiti, mračívati. V již. Čech. kaboniti. Také: Nebe se kaboní. Kts. M. od mrk (mrkati se,
r v
ra; vz R, Mrak). M., tmíti, kaliti, verfinstern, ver- düstern, dunkel machen, wölken; svraštiti, škarediti se. Kat. 2620. —
co: čelo. D. —
se. Nebe se mračí, verfinstert, trübt, wölkt sich. Ten se pořád jen mračí, runzelt die Stirn, sieht finster, sieht schel, sieht sauer. Jg. M. = zaslep
ovati. Smil v. 675. Us. Mračí se, až tma. V. Mračí se, bude pršeti (jakoby chtělo pršeti). Jg., Toms. Když se silno mra- čívá, lehko pršívá. Pk. —
se proč,
na co,
na koho. Jg., Ráj. M. se na někoho
od rána
do večera. Er. P. 291. —
se odkud. Že se
od hor mračí. Er. P. 109.