AlmužnaAlmužna, y, f., z řec.
?????,?????. V. Das Almosen. Almužnu někomu dáti. D. Za
al- mužnu prositi. aa
a-ně u chrámu seděti. Br. Almužnu z svého sbožie dáti. Výb. II., 13. (P
ass). A-nu chudým rozdati. D. Mnišské řeči - a konec; když mnich mluví,
almužnu loví. Bern. Almužnou se živiti. A. neehuclí. Vz Ště- drost'. Ros., Lb. —
Almužn-
ář, e,
m.; -
ářs
tví, n.;
-ec, žence, m.;
-ice, e, f.;
-ictví, n.; -
ník, a, m. Mniši
almužníci. 1520.