Na nic
Na nic = v niveč, v záhubu, zu Grunde. Na nic přišel. D. Na n. přivésti. V. Byl na nic uveden. Mor. Brt. — Na nic = k ni- čemuž hodný, špatný, zlý, nichts nütze, übel, schlecht. To víno je na nic. Na nic mu to sluší; na nic býti; na nic zníti; na nic psáti: s někým na nic nakládati; na nic býti na nohy; na nic noc míti. D. Mně je na nic; udělalo se mi na nie. Us. To je na nic hodné. Mor. Brt. — Pro, za. Pro nic za nic nedám sa bit. Na mor. Zlínsku. Brt. — S. S nic ne- býti (nic nemoci učiniti, nichts vermögen, im Stande sein). Nemoha já na ten čas s nic jiného býti. V. By sebou o zem bil, s nic býti nemůže. Prov., Jg. S ničím. — V. V nic (v niveč) obrátiti, zu Nichte machen. V. V nic přijíti. V. V ni v čemž. BO. — Za nic = für nichts. V. Za nic se trápí. Pro nic za nic. Br. Za nic nestáti. V. Za nic něco po- ložiti. Zav. Za nic, nic nevážiti, nepokládati; za n. neměti. V. Dnové moji za nice jsú. BO. — V s lok. V ničem není zkušen. Pešin. V ničem mne nevinil. Dal. — O ničem ne- vím. D. — Z. Z ničeho, aus nichts. Z ničeho nic není. Jg. Z ničehož nic se ohlédne a vidí. Us. Také na Mor. Brt. Udělá z lejna muškát, z ničehéhož svádu, z černého bílé a z bílého černé. Prov., Jg. — Nic ve větách záporných, vztahuje-li se k výroku, má u sebe časoslovo záporné. Nic o tom neříkej. D. N. z toho nepojde. 1). On ještě nic nejedl. V. Tobě do toho nic není. Us. Nic bez ničeho není (vz Pracovitosť); Ni u strýce, ni u děda, kdo nic nemá, tomu běda (vz Chudý); Kdo nic nemá, přeje si něco, kdo něco má, přeje si všecko (vz Lakomý). Lb. Kdo chce příliš mnoho, ne- mívá nic. Pk. On ze sebe nic nedělá. Dch. On mu neřekl nic o peníze. Svěd. Nic neslyší ; n. neváží, neplatí. V. Nic se tak tence upřísti nemůže, aby toho lidé při slunci spatřiti nemohli. V. Nic bez práce nepřichází lidem. Jg. Nic nepomůže; nic na tom není. V. Kde nic není, tu ani smrť nebéře. V. O to nic není. Po tom nic není. V. Nic mi do toho není. D. Již do něho nic není. V. Vz Ne 10. Pozn. — Ale někdy stává kladné časoslovo ; nic má moc v tomto případě tvrdicí do sebe, znamenajíc vůbec vše to, co není a jako subst. se váže. Kdo v nic obrátí řeč mou ? Br. Bůh všecko stvořil z ničeho. Kom. Téměřť jsou mne již v nic obrátili. Br. Víno je na nic (naproti tomu: víno není nanic). Za nic se trápí (ale: za nic se netrápí). Mkl. S. 187. Zalíbila se na nic chlapu zlatá Berona. To je nic po něm člověk = ničema. Km. Bude nic píti (nebude zhola píti). Har. Z něčeho nic udělati (v niveč obrátiti). V. Nic prospěje. Ps. ms. Nic vážený. V. A což z toho všeho nic má býti. Přítel, proňžto málo nebo nic činíme. GR. — Ne nic = něco, etwas, dle latiny. Jg. Vz Ne. O vy- kládání ne nic promluvím. Vš. — Nic stává u záporných časoslov obyčejně v nomina- tivu, v geuitivu tam, kde něco důrazněji zapírati třeba. Ničeho není naskrze, zhola nic není. Ht. — Nic stává často u přechod- ných časoslov záporných v akkus. místo v ge- nitivu. Nic nemám. Nic více nevybírejte než to. Ale cheme-li nic důrazněji jakožto před- mět vytknouti, klade se do genitivu. Ničeho nebude míti v ruce své. Ničeho nevezme při smrti. D. Vz předcházející (,nic´ ve větách záporných), Ne, Co. — V záporných větách klademe místo a nic raději: aniž co. Aniž jest co nového pod sluncem. Br. — Nic se někdy k podmětu, je-li v záporných větách v genitivu, pro důraznosť připojuje. Nic těch proměn není v Bohu (těch proměn není v Bohu). Št. Nic překážek, nic obtíží při tom není. Dch. — N. = ne, docela ne, nicht, gar nicht; stává na konci věty, zvláště po: -li, -čili. Sluší-li daň dáti, čili nic (m.: čili ne). Koho klamáme? Boha jistě nic. Pakli nic. D. Tři zlaté a více nic. Jsi-li ty Bůh můj, čili nic. V. Uvažuje, co dobré bylo činiti a co nic. V. Jedni prolezli, jiní nic. Kom. Nic se nerozpakuje, nic neodkládá. Kom. Proč nic ( — ne) ? Jdi a rozmluv s ním. Bart. Kr. 248. 2. Až potud vycházeti budeš a dále nic. Br. Kázali sobě takové meče dělati, nic kratší ani delší. Háj. Dlúhých rokóv nic nedává (smrť). St. skl. I. 132. Kdo 3000 důchodů měl, málo sobě ho vážili a nic jej za možného pokládali. Har.— V zá- porných větách stává co místo nie před infinitivem. Nepotřebí nám o tom co mlu- viti (lépe: nic mluviti). Cf. Není ti třeba říct nic nikomu. Er. P. 1.37. a. — Vz Věta zá- porná. Cf. Ht. Brus 266.-268. Jak ve Zlin- sku na Mor. ,nic' opisují: Nemá dobytka ani chłpa, obilí ani kláska, zelí ani mačinky, mléka ani kanútky, ani kanútečky, ani ka- pečky, ani krapečky, chleba ani odrobinky, múky ani omeliny, slámy ani zbla, ani paz- dérka, sena ani otrusiny, ani perútky, drév ani oteřiny, nemá kusa rozumu, maka nic mu neostalo, pracha maka tom' nerozumím. Vydělal na kočku zvonec. Ani střelená ani ťatá sa ho nechytne. Dostaneš třetinu po staříkovi. Tedy jediný pojem ,nic' označen tu způsobem dvacaterým (a počet ten nebylo by nesnadno od jinud více než zdvojnásobiti) a to názorně, obrazně, říkajíc makavě. Po- mysleme si nyní, že spisovatel ve všech těchto a podobných případech užije neur- čitého slabounkého slovíčka ,nic', abychom pochopili, jaký to ohromný rozdíl mezi pustým suchopárem slohu umělého a mezi květnatým luhem jadrné reci prostonárodní.