Nájem
Nájem, jmu, m., co najímám, der Pacht, die Miethe. Nájem jest smlouva, kterou kdo za jistý plat nabývá práva užívati věci cizí takové, která užíváním nepomíjí, aneb smlouva, kterou si kdo zjedná za plat cizí služby aneb díla nějakého vykonání. S. N. N. slove užívání osoby aneb jiné věci za mzdu k jistému užitku propůjčené. Pr. měst. Vezme-li kdo za půjčení mzdu, tehda bude n. Brikc. Tento byt jest na n., Us., Jg., lépe než : k najmutí. Dch. Něco někomu v n. dáti. D., Nz. V nájmu propůjčiti. V. Lidé uzřevše jeho člověka maturého nájem mu dali (do práce ho najali). Pass. 935. Ten má na nájmě komorníky dva. O. z D. Kdyžto spoludějci s obú stranú sjednají se na určeném nájmu. CJB. 369. Do nájmu dáti. D. N. na čas. D. V nájmu býti, Jg., u někoho bydleti. V. Ná- jmem někde bydleti. Jel. Nájmu žádostivý, (chtivý, Dch.), bez nájmu ; něco na n. vzíti, D., v nájem ; plat z nájmu. Někomu něco pustiti v nájmu, nájmem (v pachtu pachtem). J. tr. N. a smlouva nájemní a úroční, vz Rb. str. 268. — N., die Bestellung. Pakli by který kovář bez všelikého nájmu koval. Kut. pr. 29. — N., der Pachtzins. Nájemník, aby n. dal. Pr. měšť. 120. Platí nájmu 100 zl. Us. N., mzda, der Lohn. Z nájmu dělati, slou- žiti. Ros. Vezl žida z nájmu. Baiz. Zdali na velikém stavení ten nebéře většieho najmu, jenž jen rozměřuje, nežli ten, jenž tieže bře- mena nosí ? Št. Vz Kn. drn. 135.