Nálet
Nálet. Bž. 25., 37., 215., Asn. 4., Alx. V. v. 886. (HP. 22.), Št. Kn. š. 10., Sv. ruk. AI. 41., 1048., S. 20., 100., An. 274., Kar. 31. Nalit, posud na Slov. Ssk. Nalit tu ho- dinu. Ib. 18. Nalit viera s svú zástavú ku pravdie pospieši. Ezp. 100. I uzriech naliť koň črný; A když vjide do jich školy, na- liť člověk, jenž jmějéše ruku suchú. Zří. Viděl jsem, nalif chvála božie naplnila dom; Otevře dvéře, nalif (et ecce) jeho ženima leží před dveřmi; Patřil jsem na zemi, nalif (ecce) prázdna byla. BO. I uzřel jest, naliť hora plna koní a vozóv (et ecce mons). Bj. Naliť oblak světlý obklíčil je; Vnide naliť člověk. M. I vezřech nalit i s nebe jeden krásný člověk stúpi. Výb. I. 142. b. Alx. N. se mu smrť nahodí. Sv. ruk. 93., Hr. ruk. 415. Nalif chudí všudy plači. Pravda str. 23. Cf. Nali (dod.).