Namítati
Namítati; namítnouti, tnul a tl, ut, utí, nahazovati, auf-, einwerfen; navrhovati, po- dávati, naskytovati, angeben, vorschlagen, bedeuten; einwenden, einwerfen. Jg. — abs. Dnes namítá (v orbě) = brázdy vysévá. Jg. Tkadlec namítá (i. e. přidává niti, kde se jí nedostává). Jg. -- co komu. Cos jiným na- mietal, drž se toho sám. Tkadl. Nemám, co bych vám namítal. — čeho. Namítá toho (udává), což přikázáno v zákoně. Br. — čím čeho, co. Prsty svými něčeho namítá, čehož zjevně vynášeti nesmí. Br. Těmi slovy patrně namítal toto (deutete an). Ler. — něco proti někomu, něčemu. Proti tomu to namítám, že . . . Us. Namítá-li kdosi dů- vody proti prozřetedlnosti božské, tedy ji uvádí v pochybnosť. Marek. — v čem. Na- mítá (enthält) to jméno v samém sobě bo- hactví. Berg. — se. Namítá se = počíná sníh padati, na Mor., 2. naskytá se; 3. odpor se klade, nabízí se (Koc). — se komu, čemu. Namítá se to paměti. Jel. Co se mi namítne. Us. Namítají se nám překážky. Ml., Zlob. — se podlé čeho o čem. Podlé čehož i o lidském v Kristu přirození zřetelně se namítá. Br.