Namítati. — absNamítati. —
abs. Tkadlec namítá = niť po niti na naváděcí jehlu podává, by osnova brdem se protáhla, když se dává na stav a je nové brdo
. Hk
. —
čím. Slova přísloví znějí o nějaké zevnitřní, tělesné, známé věci a namítá se jimi něco vnitřního, duchovního, měné známého. Km. II. 324. —
co o čem. O vlasti turovské Nestor jen zběžně leccos namítá těmito slovy. Šf
. Strž. II. 122. —
kde. V slovanském jazyku na- mítá se nám jméno Manjak (objevuje se). Šf. Strž. II. 246. Ty vesnice podnes se tam namítají (objevují, jsou). Ib. 277. —
jak: laskavě. Šml. I
. 40. Tu se přirozeně n-tá tato úvaha. Dk. —
koho. Ten ho namítl (nabral, pořádně šťouchl). Dk. U Litomyšl. Msk.