NářekNářek
, řku, m.,
nařčení, nařknutí, pohle- dávání, právo k něčemu, der Anspruch, D
., závada na statku n. jiné věci vězící. Má ten prodaný statek ode všech nářkúv a závad spraviti. Ros. — N.,
pomluva, zlehčení do- brého jména n. dobré pověsti, die Beschim- pfung, Verleumdung, Verdacht, m
., Klage, Be- schuldigung. Jg. N
. je zlehčení cti a dobré pověsti
. Er. N. je škodlivé uražení dobré pověsti. Er., Jg. Vz Vš. 566. N. jest obvi- ňování někoho ze skutku nehodného. S. N. Aby ten n. (jímž jsou od mnohých nejvíce naříkáni byli, totiž pikarstvím) se sebe sňali
. Bart. 316. 6. Proto táži se vás, zdali se k tomu nářku cti znáte. Arch. mě. Nách. 1629. Hrš. Pohnati koho z nářku cti. VI. zř
. 34., Faukn
., Zř. F. I. Ten pán bude moci o nářek svě- domí (= svědectví) svého viniti tu osobu před soudem, jak zřízení zemské o nářek ustanovuje. Vác. Že má při o n. poctivosti. Žer. Záp
. 149. Nářky od sebe odvésti. Prot
. 65. Provcde-li se n., svědomí to bude za- vrženo. Kol. 31. N. v šraňcích. Vz Žer. Záp
. I. 149., 155., 187. N. od pána na služebníka učiněný. Er. Zjevný n. cti
. V
. Nářku nepro- kázati. Faukn. Nářky smítati. V. N. s někoho svésti. Br. Od nářku se očistiti. Br. Provésti na někoho n
. (usvědčiti). Ros. N. svědka = zamítnouti ho. Us. Vz Rb. str. 268. — N.
, naříkání, hořekování. N., osvědčování bolesti tělesné neb duševní, ježto děje se hlasem živým, zvýšeným, s kvílením a pláčem. S. N. Das Jammergeschrei
. Ruce lomíc n. vedla. Puch. Vede si n. na vás. Sych.V n. se vyliti. Sš. Mt. 164.