-ama
-ama koncovka dat. a instr. dualu a) u, vlá- dyka': vládykama, vz Gb. H. ml. III. 1. 198. (-oma); b) u vzorce, panoše', vz ib. 230 (-ěma, -ema, -oma); c) u, ryba': rybama (m. -ama bý- vá -oma od sklonku XIV. stol.: mezi dvěma krajinoma; v dat. bývá v nč. -oum: k ru- koum), vz ib. 178.; d) u vzorce, duše': du- šama, vz ib. 209., (-ěma, -ema, -oma); e) u vzorce, město': křídlama, vz ib. 138. (-oma, -ma). — -ama koncovka instr. pl. a) u vzorce , chlap a dub' (m. -y): chlapama (v dial. místy: chlapami), vz Gb. H. ml. III. 1 63., 64.; b) u, oráě a meč' (laš. dešcoma), Brt. D. L 113.; e) u, vládyka' (m. -ami, v obec. mluvě), Gb. H. ml. HL 1. 200.; d) m -ami u vzorce, ryba': rybama, vz Gb. H ml. III. 1. 181. (ami); e) u vzorce, město' (v obecné mluvě): slovama, mněstama, vz ib. 136. 144. (-y); f) u vzorce, moře' (ve východ. nářečích): polama, vz ib. 159., 160., Brt. D. L 19. (zlín. ): g) u vzorce, znamení' (han., laš., val. ): staveňama. Brt. D. L 68., II. 75., Gb. H. ml. III. 1. 170. (-ími).