1. Ob
1. Ob, předložka, zřídka se klade před jmény podstatnými, hustěji ve složení s ča- soslovy. Vz O s akkusativem. — U časo- slova znamená skoro tolik, co předložka o, jen že se činnosť kolem předmětu úplnějí jím naznačiti může: obkopati, obklopiti. Vz více v Tn. str. 49.-56., Mkl. S. 221. Jména s ob složená označují to, co okolo toho jest, co druhým členem se označuje: obočí. Mkl. B. 407. — Pozn. 1. Časoslova přechodná vůbec a časoslova nepřechodná pohybování s před- ložkou ob- složená řídí akkus. (genitivu ne- řídí!). Obhryzá maso. Kázal Vyšehrad dobře obezdíti. Háj. Šlechetný obmýšlí šlechetné věci. Br. Třikrát město objel. Us. — Zk. — Pozn. 2. Po předložce ob- náslovné v se vy- souvá: oběsiti, oblak, obrátiti m. obvěsiti, obvlak, obvrátiti, obvaliti -— obaliti — obálka, obvlek — oblek. Vz Vysouvání. Gb. Ht. 112., Ht. Ale: Obvázati, obviniti atd. Mřk. — Pozn. 3. Při jménech přídavných zmenšuje, zdrobňuje: obdélný, obnošený, obstárlý, ob- řídné obilí, obstarožný, občerný, obdloužný, obhroublý, oblysý. Mkl. B. 359., Mkl. S. 221. Vz o předložce ,Ob': Km. III. 132. (Článek p. Bartoše).