1. Ob1.
Ob, předložka, zřídka se klade před jmény podstatnými, hustěji ve složení s ča- soslovy. Vz
O s akkusativem. —
U časo- slova znamená skoro tolik, co předložka
o, jen že se činnosť kolem před
mětu úplnějí jím naznačiti může: obkopati, obklopiti. Vz více v Tn. str. 49.-56., Mkl. S. 221.
Jména s
ob složená označují to, co okolo toho jest, co druhým členem se označuje: obočí. Mkl. B. 407. —
Pozn. 1. Časoslova přechodná vůbec a časoslova nepřechodná pohybování s před- ložkou
ob- složená řídí akkus
. (genitivu ne- řídí!). Obhryzá maso. Kázal Vyšehrad dobře obezdíti. Háj. Šlechetný obmýšlí šlechetné věci. Br. Třikrát město objel. Us. — Zk. —
Pozn. 2. Po předložce
ob- náslovné
v se vy- souvá: oběsiti, oblak, obrátiti m. obvěsiti, obvlak, obvrátiti, obvaliti -— obaliti — obálka, obvlek — oblek. Vz Vysouvání
. Gb. Ht. 112., Ht. Ale: Obvázati, obviniti atd. Mřk. —
Pozn. 3. Při jménech přídavných zmenšuje, zdrobňuje: obdélný, obnošený, obstárlý, ob- řídné obilí
, obstarožný, občerný, obdloužný, obhroublý, oblysý. Mkl. B. 359
., Mkl
. S
. 221. Vz o předložce ,Ob': Km. III. 132. (Článek p. Bartoše).