ObalitiObaliti Obalující křivka, plocha. Stč. Dif. 261., 270. —
co, se. Větr všecky stohy obalil (umwerfen). Laš. Tč. Již se obalila (= slehla, kam nieder, ins Wochenbett). Laš. Tč. —
čím. Mastmi drahými byl jest obalen. Hus II. 247. —
jak. Čím čestějé vrbu ob- rubáš, tiemť se húště obalí. Št. Kn. š. 153. —
Obalovati — hlásku
ł v u měniti; chuap, uaciný, chybiu. Brt D. 86. a j. Vz Obalo- vání.