OblokárOblokár, a, m. =
obločiar. Slov. Němc. IV. 318.
Oblomiti co: něčí hlavu, Osv., vrtochy, Sml., síly. Šf. Strž. I. 305. —
v čem Již se v řemesle poněkud o-mil. Us. Knrz. —
jak. Než jej
po své hlavě o-mí. Ehr. 27. —
se kde: mezi lidem (naučiti se). Sá. — si co Dítě si musí jazyk o , než se naučí mluviti Us. Rgl.