Obmeziti
Obmeziti, il, en, ení; obmezovati; ohra- diti, umschränken, umgränzen, einschränken, beengen. Jg. Cf. Neobmezený, unbeschränkt, unbedingt. Vq.538. — co: své vydání, svou dobročinnost Šm. Křiky daremné o. Br. O. louky.1580. — se, koho v čem: ve vy- dání, Šm., v řeči. — se, koho čím. Slunce obtáčením svým dny obmezuje. Kom. Krá- lovství mocí, právy atd. o. V. Vz Brt. Instr. 76 (jest ve slovníku otištěn): —Bs., Nz., Zk. — se v co. Nz. — co, se na co, na čem, šp. prý místo: přestati na čem, obmeziti se něčím. Nz., Bs., Zk. V Brs. 114. jest o této věci takto zaznamenáno: O. co nač nelze ze mluvy staré a střední doložiti; vazba ta vznikla z potřeby vyjádřiti německé : etwas worauf beschränken. A nelze upříti, že jí mnohdy nelze nahraditi stručněji a přiměře- něji. Na př. Hasiči obmezili oheň stříkač- kami na tři domy, které již chytily. Kdyby se položil instr. vztahový třemi domy, byla by věta nezřetelna. Ostatně na s akkus. ve výlučném smyslu není v češtině nové, zvl. po až. Promokl až na kůži. Až na pět zla- tých vše prohrál. Us. Obmeziti se nač, jsem na něco obmezen, sich auf etwas beschränken, beschränkt sein, rovněž tak známého do- kladu nemá a jen u spisovatelů novějších dosti zhusta se užívá. Naproti čemuž sluší podotknouti, že v onom smyslu u spisovatelů starších čítáme frase: přestati, obvyknouti na čem, spokojiti se čím. Vz tato slovesa. Ma- touš na dvanácteru apoštolech co represen- tantech židovstva se obmezil. Sš. L. 3. Ně- kteří význam ten na jedinou Palaestinu ob- mezují. Sš. L. 32. — co k čemu, šp. Ob- mezíme se k tomu. (V lékařském spise).