OdbojníkOdbojník, a, m.
, odpůrce, nepřítel, der Widersacher. V. —
O., der Rechtsverächter, kdo se právu protivuje. Pakli by kto pů- hončímu překazil aneb jej zbil, má kázán býti jako
o. Kn. dr. 23, Tov. 34. Z práva všichni o-ci jsú vyňati. Arch. II. 513., O. z D. Tehdy má naň jako na o-ka práva saženo býti
. Zř. F. I. Kdo ku př
. prosouzený statek pravému vlastníku pustiti nechtěl, odbojnikem sloul
. Jg. O. práva, vz Rb. 269., GL 188
. —
O.,
buřič, der Aufrührer, Empörer. Česť pro- padá, kdo na o-ka práva pomoci nechce
. Pr. O-ka k meči odsoudil. V.