Odporučiti
Odporučiti, il, en, ení; odporoučeti, el, en, ení = odkázati, vertestiren, vermachen; pod ochranu dáti, empfehlen. — co: statek. D. — co komu. Komu odporučíš svou mla- dou ženu ? Mus. — co do čeho: do spolku. Zlob. Ve smyslu něm. testiren lépe: poručiti, odkázati. V., Har. Vz tato slovesa. Brs. 117. — Ve smyslu něm. empfehlen lépe: poručiti, poručena učiniti, schváliti komu koho, co (V.), přimlouvati se za koho ke komu (V.). Brs. 117. Vz tato slovesa. Poroučím se přízni svých přátel (m.: odporoučím). O. knihu, lépe: poručiti, schváliti atd. Jg., Bs., Vst., Jv. Cf. Chváliti někoho někomu. V. Místo odporučiti mohlo by se raději užívati dopo- ručiti, jak někteří píší, aby se předešel dvoj- smysl, ježto se nesloženého poručiti vůbec užívá ve významě rozkazovati. Brs. 118.