OsmOsm, i; na Slov. a na Mor.
osem a vedlé toho i osym, osom (Gb. Hl. 90.), v obec. mluvě
osum, na mor. Zlínsku
osn (vz N.). Na Příbramsku: osnáct (i sednáct). Prk. Vz Pět. Osm (os-m?),
m nejspíše prý se přidalo z číslovky řadové: osmý; skr. ashtan, ashtau, lit. astůni, goth. ahtau, lat
. octo, řec
. ômi. Cf. Fk
. 1
. Dle Prk. jest tento výklad mylný,
máť
m zcela jiný původ a shoduje se úplně s
n v skr. ashtan (aštan), jako sed
m? se septa
n, jen že slovanské tvary zůstaly na starším
, méně otřelém
stupni
. Obě tyto čí- slovky zachovaly v slovanštině co do tvaru ráz prvotný nesubstantivní, ale co do syntak- tického
významu daly se uchvátiti proudem
obou před nimi i za nimi stojících příponou t? substantivovaných číslovek (pęt?, šest?. devę?, desęt?). Prk. Odkud to odvozuje Šf., vz Mus
. 1848.I. 3. str. 240. Strany skloňování v strč. vz Kt
. str
. 44. Osm dní, let; po osmi stech. Jg.