OstatiOstati,ostanu, ostal,áníi;
ostávati=trvati, býti, bleiben, verbleiben; trvati v jistém stavu, na místě, bleiben; bydliti, wohnen; ustrnouti na čem, woran beruhen, stehen bleiben; zů- stati, nedospěti, zurückbleiben; pozůstati, zanechánu býti, übrig bleiben; padnouti, ze- mříti, bleiben, sterben; opustiti, nechati, od- vyknouti, verlassen, entwöhnen. Jg. —
aBs. Ostane to tak. Jg. Klisna ostala hřebná. D. Jižť jsem jako kůl od plotu ostal. Tkad. Kde ten člověk ostává ? Kde ostal tak dlouho ? Ostal daleko po zadu. Us. —
co = ostaviti, opustiti, verlassen. Jir. Já tebe ostal. Výb. I. 787., 808. —
s čím,
s k
ým. Já s tebú jsem ostal a ty se mnú. Tkad. Neosta i jednoho s ním
. St. skl. Ostaňte (= buďte) s Bohem. A již by s vodú ostal (se spokojil)
. Chč. 633. —
čím. Ostaň mým přítelem. Us. Dědicem ostal, L., vítězem. Č. V slepotě ostanu pravým soudem božím. GR. Ostal vdovcem
. Ht. S. 232. Pannú ostala před porodem, na porodu i po porodu. Ht. 31. Ostaň jaborem vysokým. Sš. P. 143. Knížetem v Čechách ostal. Výb. I. 314. Učenie boží bludem u nich ostalo. Chč. P. 113. b.; 76. a., 192. a. Jak ona klnula, bych dřevem ostala. Mor. P. 144. Zb. Kdo ten Dunaj přeplyne, rytířem ostane. Mor. P
. 188. Zb. —
komu. Ta chuť ovoci ostane. Toms. Málo mu ostane. Us. —
při čem (kde komu): při nemocném, Us., při svém statku. Tkad., Solf. O. při svém právě
. Arch. I. 66. 53. —
(kde) za
co. Janíček za vojáka ostal. Sš. P
. 573. Ostaň u mne za pacholka
. Kn. poh. 623., II. 133. —
kde (
v čem): v sirobě, Tkad., v posteli, v městě, Jg., v mezech povolání, Sokol, v bitvě, Us.; v té ulici ostávám. Us. Ostaňte v tom městě, donidž neotrostú brady vaše. Bj. Sv. Prokop po tom boji osta u po- koji. Výb. I. 194. —
kde (na čem): na trhu, na tržišti ostávati. Ciesařová s panstvem ostala na Hradě
. Kat
. 2920
. Právo ostalo na próvodových svědcích, die Zeugen des Klä- gers hatten den Eid zu leisten
. Kn. rož. č. 148. Gl. Rádi na vršěch ostávají. BO. A přes to na panském nálezu ostane.O. z D. Neostane kámen na kameni. Leg. —
na čem. Na tom ostali, že opět se sejdou. Us. Na tom jste ostali, aby též hrad sbořen byl. Hank. Výb. Na tom ostaneme (setrváme). Us. Hrš
. —
kde (
po kom, za
kým): Pro mdlobu po jiných, za jinými ostal. —
po kom. Ostalo po něm pět dětí. Us. Nic po nich nezůstalo, jediné prach a červi. V. Což
po jeho smrti ostane, má v rozdíl jíti. O. z D. —
k čemu. Ostává pět zlatých k placení. Us. —
koho (gt.), čeho (opustiti, nechati, odvyknouti). Nechce té viery ostati. Pass. 34. Ostaň toho zlého bludu. Star. skl. IV. 235. Ostávejme hříchův a nepravostí. Bart. 347. Aby své vóle ostával (zanechával). Smil v
. 1542
. O. obyčejův. Ros. Jiní tebe ostanou. V. Někteří
, nežby ďábelských kusův ostali, raději ven ze země vyšli. Háj. Zda mníš
, bych tebe ostal ? Pass. Zboží o. St. skl. Ale že chuten hřích, proto hříchu neostanu. Št. Protož osta- núce všaké obludy (zanechajíce jí). Kat. 2113. Tam násilníci sú ostali své burďy (tumultus). BO. Budete-li hledati Hospodina, naleznete jej ; pakli jeho ostanete
, ostane vás. BO. Nikoli tomu nevěřím, aby ta těžká zimnice tebe tak lehce ostati měla
. Háj. 74. Nynie ostal nás; neroď nás ostávati (opouštěti); lid mne ostane (ostaví); ostali toho úmysla; ostalo jeho vojsko (reliquit); ničehož neostaň; hroziechu nám umějíce, by naše rucě ostalě toho diela. BO. Osta jie studenicie (febris); ostala jest jeho zimnicie; Bóh nás neostane; ďábel jeho osta. ZN. Básní, zpravování (pomluv) a všeliké věci nepotřebné a šeredné ostaňme. Št. 6. Jako jest živ Bóh, tak jistě tebe neostane. Bj. Když ostane (opustí) vás majetek. Sš. L. 157
. A zlého ostanouce. Bls. 32. — Reš., Krab., Solf., Tkad., Leg., Rad. zvíř., Mus
., Lom. — od
koho. Všechny ty nemoci od tebe ostanou a budeš zdráva. Ms. Kn. lek. —
kde (nad čím). Přihodilo-liby se, že by mnoho časóv ostal oblak nad ním . . . BO. —
proč k
de. Pro mdlobu po zadu o. Us. — kd
e (před čím): před hradem. Jg. Před těmi nic neostane
. Výb. I. 248
. —
z čeho. Pane, z tejto nemoci, to věz, já neostanu. GR
. —
bez čeho: bez muže. Št. N. 167. — k
omu nač. To by (ti) na věčnú potupu ostalo. Arch. 1. 21. —
se čeho (= pustiti). Všeho zlého se ostati. St. skl. —
s inft. V naukách kochati se neostávejme. L. Šel do světa, ale ostál (= ostal) dělat v Kromě- říži. Na mor. Zlínsku. Brt.