BřinčetiBřinčeti, im, 3. pl. -čí, če, (íc), el, ení; břinkati, břinkávati =
cinkati, řinčeti, brnčeti, klirren, klempern, schellen. —
abs. Harfa břinčí. Us. —
čím: zvonci, chřestač- kami, Kom., jazykem, Ctib., hubou, mečem. Us. —
od čeho kde: Vše
okolo uši od meče břinkalo. Kom.