Páliti
Páliti. Mkl. Etym. 235. — abs. Pálicí sklo (čočka, lupa). Us. Rgl. — koho kde. Věc ta velice ho na srdci pálí. Sa. — co komu: bohům žertvy. J. Lpř. Je se jemu zemi p. Výb. II. 41. — jak. Pálí, jako kopřiva. Pk Slunce pálí jako žhavá pec. Osv. I. 88. — kam (odkud). Kam to pá- líš (běžíš)? Us. Dch. S hradeb do, na ne- přítele p. Us. Tvé oči p-ly mne v nitro mé. Vrch. Zrak jeho jí pálil do duše. Osv. — se s kým. Nechtěl se s nimi p.; K čemu se s ním pořád pálím? Sá. — se oč. Ne- stojí to za to, aby se člověk o to pálil. Us Sd.