Poběhnouti. — kohoPoběhnouti. —
koho. On je pobíhal (běhal od jedné ke druhé). Us. Vk. —
kam. Jda s lidmi, nepředbíhej ani v stranu ne- pobíhej. Bž. exc. —
odkud (proč): od pravdy pro strach. Hus I. 353., 455. II. 314. —
odkud kam. Poběhnul
z Preslavi k Chorvatům. Šf. Strž. II. 269. —
čeho. Bude-li pravda na straně naší, také jí bohdá pobíhati nebudete. Pal. Práce jsem nikdy nepobíhal. Šf. III. 193. Kdyby tebe poběhl a jinde pomoci hledal. Dik. A tak vůle otcovy nepodbíhali BR. II. 14. b. Vždycky mne pobíhal. Výb. II. 1671. Seres, národ mezi sebou tichý a pokojný, kterýž jiných lidí pobíhá. Kosmogr. 70. B. —
o kom. Dobré slovo o nich poběhne. Kšch. 2. Zlé pověsti poběhnú o něm. Kšch. 2. —
po kom. Štilfrid po něm poběže. Výb. II. 45. —
jak proti komu. Hněvivě proti
Rudol- tovi poběže. Výb. II. 45.