2. Počíti, (počnouti), počati
2. Počíti, (počnouti), počati (zastr. po- čieti), počnu, počni, počna (ouc), počal (zastr. počel, vz Bž. 20. Chybně počla m. počala, Bž. 33., Brs. 19., počal lépe než : počnul, Brs. 19.), počat, početí; počínati, počínávati = začátek činiti, anfangen, anheben, begin- nen, Anfang machen; těhotnou se státi, em- pfangen; vz dále : p. sobě, se. — abs. Lépe jest nepočínati, než počna nedokonati. Jg., Lb. — co, koho. Nejnižší slunce počíná zimu, nejvyšší léto. Koin. J. 38. Něco znova počíti, neu aufnehmen. Dch. Křik a půtky p. Ctib. P. syna, V., řadu. Šm. Kdy tě zem počala? Hdk. C. 18. Nynie počneš syna. Výb. I. — co, se od čeho, od koho. V. Veške- ren proud a výliv milostí ode Krista se po- čínal. Sš. J. 37. — koho, se v čem (čím). P. (dítě) v životě (těhotnou se státi). V. V hříše počala mne matka má. Stav. sv. V hříchu se počínáme a rodíme. V. Počal se duchem svatým v životě panny Marie. Štelc. Mocí ducha sv. prve se počav v životě. Hus. I. 44. Tělo božie v životě panny se počalo. Hus. I. 13. Počal se vedlé člověčenství V ži- votě panny Marie. Hus. I.13. — kým, koho kým. Dítětem p.Leg., St. skl., D., Lk. Jím syna počala. V. Žena ta počala synem. Výb. Takové ženy žádným synem p. nemohou. Krab. Panna, žena synem počnu. Kat. 1930.,54.,Výb. I. 177., Št, Kn. šest. 10. — s inft. Počal pla- kati, St. skl., doufati. Us. Anděl počal mlu- viti. Br. Počal naříkati, Jel., špačky rozpou- štěti (vesel býti). Sych. Lid utíkati počal k poušti. Br. Poče péci maso té ryby. BO. Poče každý řéci. ZN. — Pozn. U těchto infinitivu stává zhusta gt. m. akkus. Po- čali veliké škody, velikých škod činiti. Háj. Když počal počtu klásti. Br. Počal zaklá- dati hromad. Br. Když počali žíti ječmene. Br. A počali bíti a mordovati lidu. Br. Po- čínají pomalu hlavy (akkus.) snášeti. Kom. — Posn. 2. Po ,počíti´klade se neskonalá forma infinitivu, nikdy skonalá. Počal utí- kati (ne: utéci). — Posn. 3. Počíti s inft. pass. Mosty stavěti se počaly. V latině se dává coepisse též do passiva. Pontes aedi- íicari coepti sunt. Kos. — na koho = žalo- vati. Vz Brániti se. Pr. — sobě, si = cho- vati se, ukazovati se; činiti, thun, anfangen, sich halten, verhalten, benehmen, betragen; na Mor. také = 1. dováděti, Sd., 2. vybírati si, vymýšleti si, vybádati si. Hý. Sr. Počí- navý. — sobě s adv. P. si hrdinsky, udatně, statečně, mužně, bázlivě, nábožně, dobře, zle, vesele, smutně, moudře, vážně, výtečně, bez- pečně, hloupe, váhavě, vysoce (s vysoka), nemírně, po pansku, pyšně; příliš si p. Ros., D. Chytře, obezřetně, obmyslně si při tom počíná Herodes. Sš. Mt. 37. Pečlivě, svědo- mitě, bláznivě, pošetile si p. Sš. L. 8., 148. — s adv. (bez sobě): Kdo dobře počne, ja- koby v prostředku byl. Mus, Lb. — co sobě. Nevím, co sobě p. Sych., Br. — sobě při čem. Vesele si při tom počínají. Kom.— sobě v čem. Jak sobě v takovém zkušo- vání p. mají. Kom. Kterak sobě Jan ve pří- pravě lidi počínati bude. Sš. L. 51. — si s kým. Co já sobě počnu s dětmi. Dh. 10. V té rozpačitosti nevěděl sobě co počíti. Sych. Vz Sůl. — sobě proti komu. I ten proti domu Páně drze počínal sobě. Ráj. — co yroč. Nevím radostí, bolesti co počíti. D. — co s kým. Co mám s ním počíti ? Sych. Co s včelami p.V Us. — se = začátek míti, den Anfang nehmen, beginnen. V. Počíná se o velikém pobiti. Rkk. Tvé peklo se zde počíná. Rad. zvíř. Věk nový počal se nám rokem 1848. Pal. Počala se válka o jeho země. Let. 269. Kde se řeky počínají. Št. N. 106. V St. všude čteme: Počíná se ka- pitola. Počíná se druhý díl. Jel. Taktéž v Ben. Počínají se čtvrté knihy Ezdrá- šovy. Počíná se Isajáš prorok. — Posn. Poněvadž počínati jest sloveso přechodné, nemělo by ve smyslu trpném u něho se scházeti. Školní rok počíná prvním říjnem, obyčejněji: počíná se. Vz Časoslovo (I. 164. a), Končiti, Se, a Cf. Kehdy (lev) nastřelen za lovcem žene. Rkk. 55. — se kde. U Prahy počínají se žně. Ml. — se z čeho. Jenž počal se z ducha svatého. Hus. I. 15. Ježíš počal se z ducha sv. n. duchem svatým. Hus. I. 44.