Pohleděti
Pohleděti, pohleď, ěl, ění a na Mor. -zen, eni; pohlédnouti, pohlídnouti, dni (na Mor. místy pohleň, sieh, Tč.), dnul a dl, utí; pohlé- dati, pohlídati, (pohlezovati, zastr.), pohlízeti, pohlížeti, el, en, ení; pohlédávati, pohlídávati, pohlízívati, ansehen, anschauen, -blicken, be- sehen, aufschauen, einen Blick thun. Jg. — abs. Pohleď pak, jak podmaněna jest mysl náruživostem. Kom. — kam (nač, k čemu, do čeho). Pohleděvše na se zasmáli se. Bart. Pohleděv naň. Kom. Pohleď na to, co ti pro- spěje. Jel. Vz Hřích. Při poslušenství na vněšné postavení toho, jemuž poslušenstvím povinni jsme, pohlédati potřebno. Sš. L. 47. Pohleď tuto hodinu k skutkům rukou mých. Ben. P. do vody. Lom Pohleďme si v oči. Ros. Pohleď v nebe očima. Kat. 2837. Raděj jsme bolestem pohlíželi v oko. Hdk. C. 12. — kam jak. Měsíc do vězení pohlíží s veselou tváří. Č. Na ptáka s napiatou pozorností p. Ml. Do nebe tváří pokornou pohleděv řekl. Prot. 211. P. na komoně zrakem výra sto- letého. Jab. 141. P. kosířem (na křivo, po straně), Jg., Šm., očkem. Us. Neproměněnou tváří naň pohlézoval. Aesop. — odkud: s věže na město, z domu. Us. Pohleď trochu z hřbitova. Er. P. 514. Ze světel těch báně pohlídává na tě oko Páně. Sš. Br. 17. — komu čeho. Pohlídej mu toho (trochu hlídej). Ros. — po kom. Sedla si tam na bránečku, pohlédala po synečku. Anth.