Pohnouti
Pohnouti, pohnu, pohni (ěme, ěte), pohna (ouc), hnul n. (pohl, zastr.), pohla, hlo, ut, utí; pohýbati,pohybovati = ohnouti, beugen; věc cele n. dílem z místa n. stavu pokojného přivésti, bewegen, anregen, erschüttern; roz- ličnými prostředky vůli stanoviti, bewegen; city vzbuditi, Empfindungen hervorbringen, bewegen, rühren, anziehen; zbouřiti, znepoko- jiti, in Unruhe, Bestürzung versetzen, einen Auflauf erregen, verursachen; — se = z místa se hnouti, ustoupiti, sich bewegen, sich rühren ; odebrati se někam, aufbrechen, davon ziehen; citem pojatu býti, gerührt, bewegt werden. Jg. Ani se nepohne. Jak se pohnu, je mi zima. Us. Nemoc se pohne (změní). Us. — co koho: žaludek pohnouti (laxiren). Bern. To kázání pohlo všechen lid n. vším lidem. Us. Srdce, mysl něčí p. Bern., Jel. — koho, co. se čím (proti čemu). P. nohou. Us. Ani ruky ani nohy proti Vám nepohne. Flav. P. tělem. Měšcem musí pohnouti, kdo nechce pří svou propadnouti. Sych. Těmi pohyboval (je bouřil a podněcoval). Bart. Ctirad pohnul se panenskými slzami. V. Pohnul ho tím. Ros. Vítr stromy pohybuje. Us. Někoho svou řečí p. D. Pohnouti kým. V., Jel. P. se milo- srdenstvím. V. Srdce láskou se pohybuje. D. Lumír slovy i pěniem bieše pohýbal Vyše- hrad i vsie vlasti. Rkk. 9.Vz Instrumental, Slovn. I. 584. r. s h. 31. Čechové se proti tomu legatovi velmi pohnuli, až k němu ošklivosť a závisť měli. Let. 551. Kým ne- pohneš brkem, toho strč podávákem. č., Pk. Štěstím takovým pohnul se. Pal. III. 2. 138. Marná chvála i peciválkem pohne. Č. — co, koho, se k čemu: k hněvu, k milosti, V., k útrpnosti, D., k smíchu, k pláči. Sych. K lí- tosti se p., k hněvu. V. — čeho k čemu. Ta věc i železných myslí k lítosti pohnouti může. Zyg. — se, koho kam: v hněv. Troj. Pohnul se odtud do Hradecka (odebral se). Ros. — koho, se z čeho. Pohnu-li se z po- stele, zima mne drobí. Sych. Z tohoto místa se ani nepohne. Us. Z neštěstí bližního se p. V. P. koho z města, z úřadu (odstraniti). Bern. P. se z rozumu. Mt. S. — se nad čím. Sám ty věci spatřil a nemálo se nad nimi pohnul. Žer. Sn. 79. — se na koho oč. Pohnul se na ně o to velmi, až jim o to přísně do- mlouval. Bl. Aug. 58. — se při čem. Které ač kamenné srdce nemělo by se při slzách jejích p.? Sš. L. 81. — se jak. Se strachem se pohybuji. D. — koho, se kde. Pohnul se v srdci sultán. Hlas. Pohnuli se v srdcích svých. V. Pohybovati čím v čem. — se na koho = rozhněvati se. V., Háj. — se kudy. Vozy zdlouha po silnici se pohybovaly. Ml. — (se) kde od čeho. Dříví se pohybuje v lese od větrů. Br. Od doufání v Boha se nepo- hybovati. Br. Nedal sebou od spravedlnosti pohnouti. V. Od debsu jezdcóv a kol vozóv pohnú se zdi (Ez. 26. 10). BO.