Pohrdnouti
Pohrdnouti, dnul a dl, ut, utí; pohrdati, pohrzeti, el, en, ení (zastr. pohrděti, ěl, ěn, ění), pohrzovati, pohrdávati, verachten, ver- schmähen. Jg. — Pohrdnut není. Kom. Chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Br. — čím, kým: dobrou radou, darem, jídlem, D., napomenutím, světem. V. Kdo jiným pohrdá, sám v pohrdání bývá. Ros. Kdo starým pohrdá, nové se mu nedá. Prov. Jg. P. rozkošemi. Chč. 631., 299. Mnohý chlebem pohrdal a suchou kůrkou za vděk vzal. č. Kým pohrdáš, toho vždy vzady máš, verachte nur, er folgt dir auf der Spur. Prov. na Mor. Tč. Pakli by kdo staršími pohřel. Sd. Rychn. 36. Svatynami mými sú pohrdali; Pohrdá svú paní; V své pýše a bujnosti pohrdal Bohem. BO. Pravdou po- hrzeti. NP. — Kom. — čím proč. Mnozí pro jednu nelibou krmičku celým obědem po- hrdnou. V. Pohrdne-li kdo tím pro nějakou osobu. Kom. — co (na kom). Když nic nenalezne, co by pohrziel (pohrzel) na tobie. Hus. Ať člověk nepohrdá téch věcí. Jel. — čeho. Pohané sú pohrzeli daróv. Fragm. Ms. Cerron. — kým kde. V mysli své jím pohrzí. Lom. — s infinit. Hlasu mého po- slúchati pohrdal. BO.