PoklnoutiPoklnouti, nul, ut, utí;
pokleti, pokleji, el, en, et, ení, etí;
poklínati, fluchen, ver- fluchen. —
abs. Coť to tomu činí dobrého, z svých úst břidká slova vypustiti, láti, pro- klínati? Št
. 65. —
koho. St. skl. Ktož po- klíná svého otce i mateře, uhasne jeho světlo prostřed temnosti. BO. P. Boha (zlořečiti)
. BO. Potom
rozjeviv Job ústa svá pokle svój dom. BO. Poklň mi jej odtud. Br. —
se, zaklínati se, betheuern. Výb. I. 693. Vz Zaklínati, Proklínati.