Pokročiti
Pokročiti, il, ení; pokračovati = maličko kročiti, etliche Schritte thun, fortschreiten, fortgehen; následovati, nachahmen, nach- folgen, nachwandeln; postupovati, dále dě- lati, fortsetzen, fortfahren; zacházeti, naklá- dati, verfahren. Jg. — komu. Ani mu dobře nepokročí. Ros. — nač: na led. Sych. — k čemu: (Noc) pokročíše k jutru šedošeru. Rkk. 30. — kam: z domu. Us. Pokroč z věže ven vz rané blaho tamo na skálu. Rkk. 19. Ku předu pochodem pokračovati. Us. Dch. — čím: prací. Us. Mlče jdu a nohama ne- chtivě jaksi pokračuji. Kom. L. 16. — kde (oč čím): na louce jsme pokročili o kus kopáním. Us. Neže se poznaje, že slunce pokročí na tvrdosti nebes (na obloze ne- beské). Rkk. 20. — v čem: ve válce, v práci, vědách, Us., v díle. D. U vypravování po- kračovati. Nt. Ta pokročila ve dnech mno- hých. Sš. L. 38. Plk. — za někým, po někom (následovati). D. — v čem jak: ve při bez přetržení. Řd. — dle čeho (proti komu): dle práva, D., dle spravedlnosti. Sych. Proti někomu dle zákona trestního. J. tr. Proti věznům vedlé vyměření práva p. (1650). Er. — s kým (zacházeti, nakládati). Ukrutně, spravedlivě s někým p. D.