Poněvadž, poněvadžť
Poněvadž, poněvadžť, (zastar. poňa- vadž, poňadž, ponědž, poněž, ponidž). P. 1. o čase, po který se co děje, während, so lange. Z jaké příčiny přišli jste ke mně, poněvadž vy nenáviděli jste mne a vypu- dili jste mne od sebe. Ponidž jest tu opatem byl, klášterského nic jest nežil. St. skl. I. 16. Boha jen dotud milují, ponidž se jim dobře vede. Vz Listy filolog. 1874. 289.' — 2. O příčině = protože, když, weil, da, dem- nach, indem, da nun; vz A. a) Když se dů- vod v okolnostech sobě odporných vidí a obzvl. když od toho, což více podobné jest, na to, což méně podobné jest. uzavíráme a naopak. Věta hlavní má zde obyč. formu tázací do sebe. Poněvadž nepomáhá Hospo- din, odkud já mám pomoci. Br. Ale nebudu tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí po- slouchati mne. Br. — b) Když se důvod béře z věci samé n. z jisté vlastnosti n. když se důvod na přiměřenosti a slušnosti zakládá. Poněvadž on jest čistý, také nám sluší býti čistu. Št. Poněž sirotek rok neměl; Poněž Žáček se táhl na ubrmany. Půh. I. 216., 266. Poněvadž to jinak býti nemůže, musím to učiniti. Svěd. Nemóž tento papež hříchy odpustiti, poněvadž hřích zjevný a smrtelný. Št. — Zk. Skl. 457. Cf. Brt. S. § 491. 5. Vz Po (označuje přičinu). — Pozn. 1. Někteří schvalují také: poněvadž srovnávajíce do- savad a dosavád, ale nepsalo se nikdy: po- něvádž, tedy pišme: ,poněvadž.' — Pozn. 2. Poněvadž klade se nesprávně po předchozím proto na př. Proto jsem tě nenavštívil, po- něvadž jsem byl nemocen. Souvztažné slovce ku proto jest: že, tedy: Proto jsem tě nena- vštívil, že . . . aneb: Nenavštívil jsem tebe, protože (poněvadž) jsem byl nemocen. Brs. 129.