Poněvadž, poněvadžťPoněvadž, poněvadžť, (zastar.
poňa- vadž, poňadž, ponědž, poněž, ponidž). P. 1.
o čase, po
který se co děje, während, so lange. Z jaké příčiny přišli jste ke mně, poněvadž vy nenáviděli jste mne a vypu- dili jste mne od sebe. Ponidž jest tu opatem byl, klášterského nic jest nežil. St
. skl. I. 16. Boha jen dotud milují, ponidž se jim dobře vede. Vz Listy filolog. 1874. 289.' — 2.
O příčině =
protože, když, weil, da, dem- nach, indem, da nun; vz A. a)
Když se dů- vod v okolnostech sobě odporných vidí a obzvl. když od toho
, což více podobné jest, na to
, což méně podobné jest. uzavíráme a naopak. Věta hlavní má zde obyč. formu tázací do sebe. Poněvadž nepomáhá Hospo- din
, odkud já mám pomoci. Br. Ale nebudu tě chtíti poslouchati
, poněvadž nechtí po- slouchati mne. Br. — b)
Když se důvod béře z věci samé n. z jisté vlastnosti n. když se důvod na přiměřenosti a slušnosti zakládá. Poněvadž on jest čistý
, také nám sluší býti čistu. Št. Poněž sirotek rok neměl; Poněž Žáček se táhl na ubrmany. Půh. I. 216
., 266. Poněvadž to jinak býti nemůže, musím to učiniti. Svěd. Nemóž tento papež hříchy odpustiti, poněvadž hřích zjevný a smrtelný. Št. — Zk. Skl. 457. Cf
. Brt. S. § 491. 5. Vz Po (označuje přičinu). —
Pozn. 1. Někteří schvalují také: poněv
adž srovnávajíce do- savad a dosavád, ale nepsalo se nikdy:
po- něvádž, tedy pišme: ,poněvadž
.' —
Pozn. 2. Poněvadž klade se nesprávně po předchozím
proto na př. Proto jsem tě nenavštívil, po- něvadž jsem byl nemocen. Souvztažné slovce ku
proto jest:
že, tedy: Proto jsem tě nena- vštívil, že
. . . aneb: Nenavštívil jsem tebe, protože (poněvadž) jsem byl nemocen. Brs. 129.