PopPop, a, m
., z lat. papas, řec. -á-r/r«?, jako i papež. P., stsl. ????, strněm.
phafo. Mkl. aL. 72., 236. — P.
, v dobrém smyslu = kněz, Priester, m.; kniežata popová = kněžská. Výb. I. 1073. 30., 1069
. 5. V
., BO. Vždy pop m.: kněz. Ku popu. BO. Byl jest jeden pop jménem Zachař. ZN. Melchisedech pop boha vrchnieho. BO., ZN. —
Zvl.
kněz řecký, ruský, též
pohanský. Popi modlářští. Br. Čert svoje, pop svoje. L. Máš-li jen 100 kop, bude z tebe třeba pop. Č. M. 162. Jaký p., taký chlop (sedlák). Máš-li býti špatným popem, lépe býti dobrým chlopem. Rus. Kal. —
Pozn. Pop trvalo do konce 13
. století. Teprvé ve 14. stol. místo
pop zobecnělo
kněz; po tu dobu znamenalo
kněz panovníka n. rodiče domu panovničího. Jir
. —
Ve smyslu zlém — popáček, kněžisko, der Pfaffe. P
. na zahálce kozlata křtívá. Pk. Vz S. N. — P.
v šáchách = běhoun, Läufer, m. Jel.